|
|
Vliv dynamiky klimatických a stanovištních podmínek na změny početnosti a migračního chováni zimujících a migrujících vodních ptáků
Adam, Matyáš ; Musil, Petr (vedoucí práce) ; Bejček, Vladimír (oponent)
Vodní ptáci se svými specifickými habitatovými a potravními nároky, jež se mohou během ročního cyklu měnit (Riffell et al. 2003; Taft & Haig 2006), dokáží rapidně reagovat na změny prostředí a indikovat tak kvalitu a rozmanitost mokřadů (Delany 1999; Fernández et al. 2005; Amat & Green 2010). Výrazná přeměna krajinného pokryvu související s antropogenním využíváním krajiny a oteplování klimatu vedly v posledních desítkách let k významným změnám v rozšíření a početnosti mnoha druhů vodních ptáků napříč Evropou (Delany et al. 2006; Fox et al. 2010; Lehikoinen et al. 2013; Pavón-Jordán et al. 2015a). Abychom porozuměli dynamice migrujících ptáků v prostoru i čase a mohli hodnotit dopady jak globálního charakteru, tak lokálních podmínek jednotlivých stanovišť během celého ročního cyklu, je zapotřebí nadnárodně řízeného monitoringu a výzkumu. Od zahájení Mezinárodního sčítání vodních ptáků (IWC) v roce 1967 byly v západním Palearktu dokumentovány signifikantní trendy početnosti (rostoucí i klesající) u téměř poloviny populací zimujících vodních ptáků (Delany et al. 2006; Wetlands International 2016) a odrazily se tak i na trendech v jednotlivých zemích, včetně České republiky. Mokřadní lokality na našem území, jejichž dostupnost je značně proměnlivá dle aktuálních povětrnostních podmínek, se nachází spíše na okraji zimního rozšíření vodních ptáků (Gilissen et al. 2002), přesto u nás početnost většiny druhů v posledních dekádách narůstá (Musil et al. 2011). Navíc na území České republiky nebyl v posledních dekádách zaznamenán významný nárůst zimních teplot (Klein Tank et al. 2002; Musilová et al. 2009; Dušek et al. 2013). Je proto pravděpodobné, že zde ptáci mohli začít využívat vhodná alternativní prostředí s dostupnými zdroji potravy, která úspěšně dokáží redukovat negativní dopady chladného počasí a to nejspíš i bez ohledu na ochranný status prostředí (Musilová et al. 2015). Vedle stávající územní ochrany byly na našem území za účelem ochrany migrujících ptáků vyhlášeny v roce 2004 tzv. ptačí oblasti (special protection ares; evropská směrnice o ptácích 2009/147/EC). Dosud však u nás nebyla testována efektivita a dopad zákonné ochrany na jednotlivé druhy zimujících vodních ptáků. Navíc některé zahraniční studie již poukázali na nesoulad mezi ptačími oblastmi a rozšířením druhů (López-López et al. 2007; Briggs et al. 2012; Albuquerque et al. 2013). Takové výsledky volají po dalším vědeckém výzkumu, který je potřebný jak na úrovni společenstev tak detailněji na úrovni jednotlivých druhů.
Husy velké, jimiž se zabývá druhá část disertační práce a jejichž populace v Evropě doznaly během posledních desítek let rapidního nárůstu, jsou ideálním modelovým druhem pro sledování jejich vztahu ke změnám prostředí a klimatu, ale také jejich vztahu k rušení antropogenního původu (Fox & Madsen 1997; Ramo et al. 2015). K tomu je potřebná patřičná znalost jejich distribuce, početnosti a chování. Od třicátých let, kdy začaly být husy na našem území kroužkovány, intenzita individuálního značení ptáků sice značně kolísala a odrážela se tak i v množství zpětných záznamů, v posledních deseti letech ovšem rapidně vzrostla (Podhrazský 2010). Historická data do roku 2002 (Cepák et al. 2008) společně s daty novými však dosud nebyla důkladně analyzována a ve světle současných změn tradičních zimovišť a migračního chování většiny populací hus vyžadují zvýšenou pozornost. V současné době navíc přichází na řadu také satelitní sledování jedinců, které nám dokáže prozradit detailnější informace o chování jedinců.
|
host ::
RSS.